Morový špitál s kostelem Nejsvětější Trojice

Morový špitál s kostelem Nejsvětější Trojice sloužil jako městský útulek k izolaci osob nakažených leprou, morem nebo cholerou. Během 19. století se z morového špitálu stal chudobinec. Starobylý špitálek na okraji Českých Budějovic na Pražském předměstí sloužil hlavně pro izolaci lidí s nakažlivými nemocemi. Postiženým osobám však poskytoval jen nejnutnější péči, nikoli léčbu. Po celé období středověku a raného novověku představovaly špitály jedno z mála opatření, jimiž se města mohla bránit šíření nakažlivých chorob.

První zmínky sahají až do roku 1371. Původně zde byla jedna velká místnost, kde byli nemocní pohromadě. Až během barokní přestavby v letech 1763 až 1779 tu vznikly čtyři místnosti, aby měli nakažení trochu větší komfort. Kapli, která je chodbou propojená se špitálkem, vyzdobil v 18. století freskami slavný budějovický malíř František Jakub Prokyš. Obdivovat zde můžete výjev svatého Augustina rozmlouvajícího s dítětem, Abraháma vítajícího tři mládence a spoustu andělů se symboly Nejsvětější Trojice. Na štítu je vedle rakouského erbu znak Českých Budějovic.

Špitální kostel sloužil bohoslužbám až do roku 1971, poslední chudé rodiny odešly o pět let později. V roce 1977 byl opuštěný a zanedbaný objekt převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Od roku 2014 procházel celý areál postupnou renovací.